Evokace: nalaďte se na učení

Publikováno 10. 6. 2016

Text: Adéla Zelenda Kupcová

Mnoho dětí má problém začít se učit. Ne jen se k dané činnosti odhodlat, ale přinutit mysl k soustředění, vyčistit ji od her, televizních pořadů, domácích prací či uvažování o nějakém momentálně zásadním tématu. Naladit se na probírané téma a učení a tím zvýšit jeho efektivitu nám mohou pomoci některé techniky, kterým můžeme věnovat pět deset minut předtím, než se pustíme do samotného studia.

Důležitost připravení mysli na učení zdůrazňuje konstruktivistická pedagogika, která rozlišuje tři fáze ideálního učebního procesu a skrývá je pod písmeny E-U-R (evokace – uvědomění – reflexe).

Tyto fáze si můžeme představit jako přípravu na dovolenou. Nejprve plánujeme, těšíme se, představujeme si, co nás čeká a co si musíme vzít s sebou. Poté samotnou dovolenou prožíváme, poznáváme a objevujeme nové věci. A po návratu dovolenou reflektujeme, prohlížíme si fotky, vyprávíme zážitky přátelům apod. Lidský mozek takto funguje. Nejprve se na nové informace a prožitky musí připravit, pak si je uvědomit a pojmout a nakonec zpracovat, promyslet, reflektovat.

Zařazením evokačních technik před samotným učením pomůžeme dětem, aby se na téma naladily, uvědomily si, co o tématu už vědí, a také aby se v nich probudila zvědavost a zájem.

Evokační techniky

Než se dítě do jakékoli z těchto technik pustí, mělo by znát jejich smysl – tedy naladit se na učení a rozpomenout se, co již vím a znám. Mezi evokací a další fází učení by neměly dítě zaměstnávat žádné další povinnosti a rozptýlení. Většinu z uvedených technik jsou děti schopné provádět samy, pokud jim ukážeme jak na to.

Volné psaní

Volné psaní pomáhá asociovat myšlenky, vyvolat poznatky, které o daném tématu již máme, prozkoumat prekoncepty a naivní teorie a naladit se na učení a kreativní myšlení.

Volné psaní má několik zásad:

  • Píšeme po přesně vymezený časový úsek (2–5 minut).
  • Píšeme stále, bez přerušení a přílišného přemýšlení.
  • Když nevíme, co psát, píšeme např. „nevím, co psát…“. Až se nám vybaví další myšlenka, pokračujeme v psaní.
  • Neřešíme gramatiku, interpunkci a už vůbec ne úpravu a krasopis.

Poté, co dítě seznámíme se zásadami volného psaní, řekneme mu téma, na které má psát a které souvisí s látkou, o níž se bude dále učit.

Po dopsání nám může dítě svůj text přečíst. Pokud nechce, neměli bychom je do toho nutit. O tématu, myšlenkách a asociacích dítěte, které se vynořily během volného psaní, dále diskutujeme.

Popis obrázku

Dítěti je také možné vytisknout obrázek zachycující téma, kterému se bude při učení věnovat. Následně má dítě za úkol dopsat či dokreslit k obrázku vše, co o něm již ví.

Provokativní otázky

Existují otázky, které se ptají na fakt, letopočty, názvy apod. Tyto otázky většinou začínají slovy jako „kdy, kdo, co…“ a patří mezi nejčastěji pokládané ve škole. Oproti nim stojí dotazy, které rozvíjí tzv. myšlení vyššího řádu a které nutí k přemýšlení v souvislostech a k hlubšímu promýšlení tématu. Tyto otázky se ptají po souvislostech, příčinách a důsledcích, vyžadují samostatné myšlení a argumentaci.

Ve fázi evokace pomohou dítěti zamyslet se nad tím, co s daným tématem souvisí, co o něm již ví a čím je užitečné. Tyto otázky tak mohou pomoci dítěti pochopit smysl daného učiva a tím i podpořit jeho vnitřní motivaci.

Tento typ otázek začíná zpravidla slovy: „Proč…? Z jakého důvodu…? K čemu lze použít…? Srovnej…“

Otázky mohou být nelogické a zábavné, vyžadující fantazii založenou na reálné znalosti, např.: „Co má společné trávicí ústrojí a provoz / jaký je rozdíl mezi trávicím ústrojím člověka a provozem automobilu?“

Nebo se mohou ptát na smysl učiva, jeho přínosy a souvislosti: „Jak by vypadal náš život, kdyby neexistovala vyjmenovaná slova?“ Dítě si v odpovědi uvědomí, k čemu se vyjmenovaná slova užívají, pravděpodobně se zamyslí nad možností existence jen měkkého či tvrdého „i/y“, nebo nad tím, jak by to vypadalo, kdyby si každý psal takové „i/y“, jaké se mu zrovna líbí, nad gramatikou cizích jazyků apod.

Otázky můžete klást nejprve vy, později zkuste nechat dítě, aby je vymýšlelo samo. Odpovědi můžete hledat ve vzájemné diskusi nebo nechte dítě, aby je zpracovalo písemně či kresbou. Záleží na tom, co dítě baví, více mu vyhovuje, a také na tom, jak chcete s aktivitou z fáze evokace pracovat dále.

Myšlenkové mapy

Vhodnou učební technikou, kterou lze využít i ve fázi evokace, je tvorba myšlenkových map, jimiž jsme se podrobně zabývali v minulém čísle. Myšlenkovou mapu vytvoříte tak, že se doprostřed papíru položeného na šířku napíše ústřední pojem či téma. K základnímu pojmu se pomocí vláken připojují související pojmy, klíčová slova apod. Důležité je nechat mysl vytvářet asociace, prozkoumávat dosavadní znalosti o tématu, jeho souvislosti apod. Vhodné je mapu vypracovat barevně, doplnit obrázky apod.

Pokud myšlenkovou mapu následně v průběhu učení doplňujeme, získáme i kvalitní pomůcku s graficky zobrazeným učivem, která nám pomůže v dalším učení a opakování.

Kostka

Klasická hrací kostka má šest stran a stejně i tato technika postihuje šest aspektů tématu, které se má dítě učit. Dítě píše buď metodou volného psaní (2–3 minuty), nebo si jen poznačí heslo, větu dle následujícího zadání:

  • Popiš – popiš daný pojem, téma
  • Porovnej – čemu se to podobá, od čeho se liší?
  • Asociuj – na co si vzpomeneš při vyslovení daného pojmu, tématu? Co ti připomíná?
  • Analyzuj – napiš, z čeho se pojem/téma skládá, jaké má části?
  • Aplikuj – napiš, k čemu se hodí, jak je můžeme použít, co se s ním dá dělat?
  • Argumentuj – zaujmi stanovisko, jaká jsou pro a proti, jaký je tvůj postoj (tuto stranu kostky je možné vynechat, pokud není k danému tématu přínosem)

Poté, co dítě popíše všechny aspekty, je vhodné, aby je s někým prodiskutovalo, představilo.

Jak ve fázi evokace pracovat

Pamatujte, že ve fázi evokace nejde o to, aby všechny postřehy a argumenty dítěte byly věcně správně, ale aby o tématu přemýšlelo. Pokud se dopustilo věcných chyb, nekritizujte je, neopravujte je, nanejvýš se zkuste doptávat a vhodnými otázkami je navést.

Využití aktivity z evokace pro závěrečnou reflexi

Aktivitu z evokace můžete použít i v závěru učení ve fázi reflexe. V této fázi vyzvěte dítě, ať se ke své práci vrátí a zamyslí se, zda vše, co si myslelo na začátku, je pravda? Zda nemá nějaké nové informace a postřehy? Svou práci může následně upravit a doplnit.

Pokud budete takto postupovat, naplníte jednoduchou a nenáročnou formou i poslední fázi učení – reflexi. Dítě si tak zopakuje a aplikuje nově získané znalosti. Při některých technikách (myšlenková mapa, popis obrázku) si dítě takto vytvoří jednoduchou infografiku či schéma, které může využít při dalším učení či opakování.

Twitter