Rut Kolínská: Mateřská centra jsou školou občanského života

Publikováno 9. 6. 2016

Text: Lucie Hejbalová

Žena, která před více než 25 lety založila první mateřské centrum v České republice. Za tuto dobu se nejen rozrostl jejich počet na 286, ale také se změnila jejich role v rámci celé společnosti a nemalou měrou fungují jako prostor pro vzdělávání 

Prací související s mateřskými centry jste strávila dlouhou dobu, jak vnímáte jejich poslání?

V centrech se odehrává primární prevence patologických jevů v rodině i ve společnosti. A to díky tomu, že vytvářejí bezpečné místo pro rodinu. Velmi mne těší, že základní princip činnosti center, a sice svépomocné skupiny, se stal uznávanou metodou sociální práce. Důležitou roli sehrává též skutečnost, že programy center nejsou dané shora, ale vycházejí z potřeb místní komunity, těch, kteří do center přicházejí.  


 
Jak podle vás konkrétně pomáhají centra ženám – matkám?

Jedná se o mnohovrstevnatý přínos. Základem zůstává příležitost ke sdílení, a to „radostí i bolestí“ – však to znáte: sdílená radost je dvojnásobná a sdílená bolest poloviční. Tradiční předávání z matky na dceru dnes moc „nefrčí“, informace se hledají na internetu, ale tam jich je tolik, že se lidé špatně orientují, která je ta správná. Proto je skvělé, že matky, ale i otcové a prarodiče mohou v centrech předávat ověřené zkušenosti. Pomáhají i všechny možné nabízené programy na posilování mateřských, otcovských a rodičovských kompetencí. Významnou kapitolou se stávají vzdělávací aktivity v široké škále oblastí, a to od jednodenních seminářů po rekvalifikační kurzy. Málo se zdůrazňuje, že návštěva centra a následné aktivní zapojení do jeho činnosti znamená pro mnoho matek také udržování pracovních návyků a kompetencí. A některé z nich zde pak mohou najít i krátkodobé, popřípadě dlouhodobé zaměstnání. 

Dala by se vyzdvihnout nejdůležitější přidaná hodnota center pro ženy?

Těžko vyzdvihnout jednu, rozdělila bych přidané hodnoty do tří rovin.
Ta první vychází ze základního principu svépomoci. Ženy nacházejí společenství, které je obohacuje, a zároveň získávají prostor k seberealizaci.
Druhou rovinu nabízí vzdělávání v době, kdy jsou mimo aktivní zapojení na trhu práce. A s tím jsou spojené i možnosti pracovat na sobě v rámci rodičovské dovolené, jak už jsem zmínila.   
Osobně vnímám jako nedoceněnou třetí rovinu přidané hodnoty mateřského centra jako školy občanského života. Spokojené mámy v mateřských centrech totiž mají potřebu pečovat o vše kolem, co není v pořádku. Stávají se z nich vnímavé občanky a hledají cesty, jak nepříznivou situaci měnit. To většinou znamená spojit se s radnicí, což často bývá první krok k aktivnímu zapojení do komunální politiky. Nezbývá jim nic jiného než se krok za krokem učit nejrůznějším participativním metodám.

Do mateřských center přicházejí nejen ženy, ale také děti. Nebo také jinak – přicházejí tam často společně, za různými aktivitami. Jaký je přínos pro děti, co se v mateřských centrech podle vás naučí?

Záleží na věku dětí, v každém případě děti v pestrém společenství mateřských center přirozenou cestou poznávají jiný okruh lidí, než mají doma. Je krásné pozorovat, jak některé nesmělé děti postupně „odstřihávají pupeční šňůru“ a osmělují se být více samostatné. Dostávají první lekce komunikace zejména ve vyjednávání (například v rámci „boje“ o hračky). Z mateřských školek se k nám dostávají zprávy, že děti, které mají „průpravu“ z mateřského centra, bývají samostatnější, dokonce, že se semknou a dokáží prosazovat své názory.
Za více než dvacetileté působení mateřských center známe spoustu příkladů, že děti, které se účastní akcí spolu se svými matkami či rodiči, jsou ve svém životě též aktivní. Připadá jim to samozřejmé. A dochází zde také k dalšímu mezigeneračnímu propojování. Mateřská centra napomáhají k aktivnímu zapojení také seniorům. Forem zapojení bývá mnoho, od doprovázení vnoučat na programy po vedení programů. Pro seniory je asi nejdůležitější, že je aktivní zapojení do činnosti center udržuje v čilém stavu a cítí se být potřební. Dnes můžeme tedy říci, že mateřská centra často přerůstají v komunitní centra pro všechny generace.

Připravujete teď nějakou novinku, na kterou se můžeme těšit? 

Matky z mateřských center bývají o několik kroků napřed před většinovou společností, přesto jejich práce stále není doceněna, natož oceněna. Loni jsme se tak rozhodli vytvořit kampaň Ne/zajímavé matky z mateřských center. Ta reflektuje situaci, kdy se matky stávají hybatelkami dění v obcích. Letos v březnu začneme postupně představovat 6 matek, které jsou nejen výrazné osobnosti, ale jejich životní příběh ukazuje na různé cesty, na které je aktivní zapojení do centra nasměrovalo.

Chceme upozornit na přínos mateřských center pro rodinu i komunitu. A zároveň inspirovat veřejnost příběhy šesti žen, kterým centrum změnilo život .

Jak váš život ovlivnila mateřská centra, například ve smyslu růstu, vzdělávání a podobně?

Musím po pravdě přiznat, že jsem netušila, nakolik mi mateřská centra přirostou k srdci. Řekla bych, že jsem rostla s nimi. Byla jsem donucena osvojit si mnoho dovedností díky situacím, do kterých jsem se dostávala, například práce s veřejností, s médii a nakonec i prosazování hodnot rodiny a přínosu mateřských center. Zpracovala jsem české know-how a vedla bezpočet seminářů Jak začít. Zpracovala jsem i metodiku svépomocných skupin. Podílela jsem se na vytvoření participativní metody Local to Local Dialog. Stala jsem se genderovou expertkou. Učím se za pochodu, ale byla bych ráda měla více času na systematické vzdělávání.

Když hovoříte o vzdělávání, můžete nám ještě na závěr říci, jaký koncept je vám blízký?

Díky našim dětem – máme jich pět – jsem se vzdělávacím systémům dost věnovala. Jsem přesvědčená, že neexistuje univerzální vzdělávací koncept, navíc každý potřebujeme něco jiného. Dodnes postrádám obecné využívání Komenského školy hrou - ono learning by doing. A pak zejména u malých dětí se mi moc líbí věkově smíšené skupiny a projektové vyučování, kdy se všichni učí spolupráci a jsou vedeni k tomu, že každý máme hodnotu, která sehrává v týmu důležitou roli.
Těší mne, že už poměrně dost mateřských center založilo i vlastní školu nebo iniciovalo její vznik. Nemyslím si, že to je systémově dobré, ale věřím, že se tak podaří změnit české školství, které z velké části má stále tendenci vychovávat „chodící encyklopedie“ a průměrné jedince. Bohužel nutno dodat, že rodiče sami na tom mají velký podíl, protože si často nedovedou představit, že vzdělávání nemusí probíhat ve školních škamnách a výsledky vždy není potřeba porovnávat známkami.  


S myšlenkou založit mateřské centrum Rut Kolínskou oslovila socioložka Alena Wagnerová, která jí vyprávěla o mateřských centrech v Německu. I když ji tato myšlenka zaujala, měla dojem, že se jí téma společenské izolace netýká. Za rok se ale setkaly znovu, a jak sama říká, posléze se „při návštěvě mateřských center v Mnichově nakazila pozitivní myšlenkou mateřských center“.

Twitter