Stipendia z Fondu vzdělání zvyšují motivaci ke studiu znevýhodněných dětí

Publikováno 17. 6. 2016

Text: Alena Králíková

Fond vzdělání, který je společným projektem ČSOB a Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, dlouhodobě podporuje studenty, kteří by si studium nemohli dovolit z finančních důvodů nebo jim v tom brání jejich nepříznivý zdravotní stav. Od roku 1995 takto podpořil 946 mladých lidí se zdravotním a sociálním handicapem. Zde jsou životní příběhy několika z nich.  

Sourozenci a přátelé jsou pro mě to nejcennější v životě 

Z veselé blondýnky na první pohled srší spousta energie. Natália Mikulová je přátelská, optimistická, zdravě sebevědomá mladá žena. Těžko uvěřit, že své rané dětství prožila s těžce psychicky nemocnou maminkou a od devíti let žije v dětském domově. 

Do dětského domova v Kroměříži se Natália dostala se svými třemi sourozenci. Nejmladší sestřička byla umístěna do pěstounské péče. Matka se o ně kvůli nemoci nebyla schopná starat. Otce Natálie téměř nezná. Rodiče se záhy rozvedli a táta o děti nejevil valný zájem. „Byla jsem na škole v přírodě, když za mnou přišli nějací lidé a řekli mi, že mě teď odvedou do domova. Nebylo to pro mě ale tak strašné. Po mamce se mi sice stýskalo, ale v děcáku jsem měla hezký pokojíček a hlavně své dvě sestry a brášku,“ vzpomíná Natália.

Od té doby uplynulo jedenáct let. Natália absolvovala gymnázium v Kroměříži a nyní prvním rokem studuje obor marketing na Vysoké škole finanční a správní v Praze. Se svým životem je spokojená. Nestěžuje si, nelituje se a ani necítí žádnou křivdu. Za jejím úspěchem stojí obrovské odhodlání a touha vytvořit si lepší podmínky, než ve kterých vyrůstala. Pro sebe i svou budoucí rodinu.

Jak sama říká, život v dětském domově ji naučil samostatnosti. Domov jí přispívá pouze na jídlo, drobné kapesné a pár stovek ročně na oblečení. Zbytek financí si Natália shání sama prostřednictvím občasných brigád a také příspěvků z neziskových organizací a nejrůznějších fondů. Měla proto velkou radost, když se dozvěděla o udělení stipendia. „Peníze použiju na dopravu a hlavně jídlo. Tady v Praze je všechno drahé a já toho strašně moc sním,“ směje se Natália.

Je až neuvěřitelné, kolik toho tahle drobná dívka zvládá. Kromě studia si přivydělává na brigádách a zbývá ji čas i na sport a hlavně přátele a sourozence. „Jsem ambiciózní člověk. Chci se mít v životě dobře a k tomu momentálně potřebuju vzdělání a taky peníze. Studiu a brigádám věnuji proto většinu svého času. Ale sourozence a přátele nezanedbávám. Sejdu se s nimi, i kdybych měla třeba méně spát,“ popisuje své priority.

Jejím snem je stát se manažerkou nebo si společně se sourozenci založit vlastní podnik. Má totiž ráda, když má věci pod kontrolou a může je řídit. Neustále na sobě pracuje. Uvědomuje si, že kromě formálního vzdělání je v dnešní době pro získání dobré práce nutná také praxe. Začíná se proto poohlížet po stáži či brigádě ve svém oboru – marketingu.

Jak se Anežka protančila k mikrobiologii

Osmnáctiletá Anežka Dědková studuje již sedmým rokem v Tanečním centru Praha. Příští rok ji čeká maturita. Její plány do budoucna mnoho lidí překvapí. Anežka chce totiž svůj život zasvětit mikrobiologii. Možná přece jen zapracovaly geny. Maminka, která Anežce před rokem zemřela, byla totiž zdravotní sestra.

Biologie Anežku uchvátila před třemi lety, při výuce genetiky. „Fascinují mě všechny ty biochemické procesy v lidském těle, a jak náš organismus funguje. Podněcuje to mou zvědavost a chuť dozvědět se další a další informace,“ vysvětluje svou vášeň pro biologii. Jejím snem je dostat se do výzkumu. Nejdříve ale musí zvládnout přijímací zkoušky na přírodovědeckou fakultu. Na ty se Anežka už několik let svědomitě připravuje.

Nad rámec svých školních povinností se sama doučuje chemii a biologii, navštěvuje přípravné kurzy, dochází do laboratoří a na přednášky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Všechny tyto aktivity si zařídila sama, hodně jí ale pomohly i její učitelky přírodních věd. Kupředu ji žene vnitřní motivace. „Nedělám to proto, abych sobě nebo někomu jinému něco dokázala. Mě biologie prostě baví a hlavně naplňuje,“ říká Anežka.

Volných chvílí moc nemá. Přesto si najde čas i na oblíbené tvoření. Pro svou postiženou sestru například vyrobila model školy a nemocnice, se svým synovcem pracují na encyklopedii. V Anežce ale dřímá více talentů. Kromě toho, že je pohybově nadaná a dobře tančí, hraje také na klavír a maluje. Na umění má ráda to, že jí umožňuje vyjádřit emoce, které neumí popsat slovy. Její životní situace není jednoduchá. Vyrovnává se s nedávnou smrtí maminky, do toho řeší nelehké finanční poměry. Tatínek totiž přišel o práci a kvůli slabému zraku se mu těžko shání nová. Společně s dalšími dvěma sestrami žijí v pražském bytě z životního minima. Starší ze sester je navíc postižená a vyžaduje neustálou

péči. Za stipendium je proto Anežka velmi vděčná. Plánuje jej využít na zaplacení školného.

Anežku charakterizuje cílevědomost a hlavně neuvěřitelná pracovitost. Přesto je tahle veselá a sympatická brunetka velmi skromná. O svých plánech téměř nikomu neřekla. To, že chce studovat na Přírodovědecké fakultě UK, oznámila ve škole teprve před měsícem a překvapila tím i tatínka. „Veškeré aktivity ohledně mé přípravy na přijímací zkoušky jsem si zařídila sama. Taťka má svých starostí dost,“ říká Anežka.

Není důvod nevěřit, že to Anežka jednou do vysněného výzkumu dotáhne. Nechybí jí píle, odhodlání, důslednost ani motivace. Nejlépe to asi ilustruje její vysvětlení, proč má ráda víkendy. „Víkendy zbožňuju. Hlavně sobotní přednášky na fakultě. Je fantastické, co se tam všechno dozvím. Jsem z toho pak celý den v euforii,“ říká nadšeně Anežka.

Alexova životní cesta: z děcáku, přes pěstounskou rodinu až do oblak

Šestnáctiletý Alexandr Lukáč už pět let šťastně žije v pěstounské rodině. Do jedenácti let bydlel společně se šesti sourozenci s biologickým otcem. Ten se však kvůli nemoci nebyl schopen o svou početnou rodinu postarat a děti skončily v dětském domově. Alex měl štěstí. Domov opustil už po měsíci. Teď prvním rokem studuje obor cestovní ruch na Střední škole gastronomie, turismu a lázeňství v Ostravě.

Na základní škole jej lákaly počítače a zvažoval studium informatiky. Nakonec však u něj zvítězila záliba v cizích jazycích a touha poznávat svět a jiné kultury. Co se týká plánů do budoucna, Alex míří vysoko. A to doslova. Jeho snem je stát se stevardem v letecké přepravě. Se svou přátelskou, společenskou a optimistickou povahou má pro tuto profesi dobré předpoklady.

Jazyky ho bavily už na základce. Nadšení pro angličtinu v něm prohloubily návštěvy příbuzných v Anglii. Alex je praktický člověk a možnost angličtinu pravidelně používat je pro něho při studiu jazyka velkou motivací. Učí se také němčinu, se kterou, jak přiznává, poněkud bojuje. „Němčina je ale hodně důležitý jazyk a proto se ho i přes určité potíže snažím co nejlépe naučit. Do budoucna bych rád přidal ještě francouzštinu, protože je dost rozšířená a určitě by se mi v práci hodila,“ říká pragmatický Alex.

Peníze, které získal od Výboru dobré vůle a ČSOB použije na úhradu školného. Jeho škola je totiž soukromá. „Hledali jsme s rodiči i státní, ale v Ostravě jsou s tímto zaměřením jen tři a ty už měly plno,“ vysvětluje Alex. Ve škole je nadmíru spokojený. Oceňuje, že jeho oblíbenou angličtinu vyučuje rodilá mluvčí, a také schopnost školy zajistit svým studentům zajímavé praxe. Momentálně se například Alex těší na to, až bude v rámci praktické výuky obsluhovat sportovce na mistrovství světa v hokeji.

Hodně volného času tráví u počítače. Naučil se i základy programování, ale nejvíce ho baví hraní her a úprava fotografií. Materiálu k editaci má stále dost. Stará se o to jeho mladší brácha, který má zálibu ve focení.

Na otázku, co je pro něj v životě nejdůležitější, odpovídá, že rodinné zázemí. To našel u svých pěstounů, kterým neřekne jinak než máma a táta. Hezký vztah má i se svými nevlastními sourozenci. „Nejraději mám asi sestřičku Simču, protože je nejmladší a hrozně roztomilá,“ usmívá se Alex. Někdy je těžké říct, o které rodině vlastně mluví. Rozdíly mezi vlastními a nevlastními sourozenci totiž Alex nedělá. Pro něj jsou to všichni jednoduše bráchové a ségry.


Twitter